ARCHLÍV

LITERÁRNÍ DÍLA
POZOR: Uložené texty lze užívat pouze se souhlasem autora. V případě zájmu nás kontaktujte na emailu: wethes (zavináč) post.cz

inventární číslo / autor a název díla

001 Aleš Misař: Svatební košile v novém kabátě (formát PDF)
002 Jiří Vetešník: Valentýn (formát PDF)
003 Aleš Misař: Pán strop (formát PDF)
004 Aleš Misař: Lekce (formát PDF)
005 Aleš Misař: Májový rozsudek nad blondýnou (formát PDF)
006 Aleš Misař: Můj milý deníčku (formát PDF)
007 Aleš Misař: Křížácká sága (formát PDF)
008 Aleš Misař: Rekviem za havrana (formát PDF)
009 Aleš Misař: Sonet, který mi nasněžil (formát PDF)

ZRCADLENÍ DUŠÍ: 24. června 2011

Zrcadlení duší, 24. června 2011

ZRCADLENÍ DUŠÍ: 22. dubna 2011
Zrcadlení duší, 22. dubna 2011

ZRCADLENÍ DUŠÍ: 20. prosince 2010
Zrcadlení duší, 20. prosince 2010

ZRCADLENÍ DUŠÍ: 25. června 2010
Zrcadlení duší, 25. června 2010

ZRCADLENÍ DUŠÍ: 16. dubna 2010
plakát - zrcadlení duší 16. dubna 2010
ÚČINKOVALI:
Jana Rychetská
Aleš Misař
Jiří Zradička
Vít Karásek
Tomáš Fürbacher
Jakub Kaniak
Pavlina Šímová

Aprílové Zrcadlení duší
Bohémské Zrcadlo dramaturgicky zeštíhlelo a to mu prospívá.
Šestým rokem se daří sešlost výkvětu bohémy z Nymburka i přilehlého okolí. Už asi těžko spočítáme, kolikátý díl jsme to upekli 16.dubna v Panoramě. Na otázku, zda bude diváky opět bavit automatický moderátor, Jiří Vetešník odpovídal rozhodně: "Minule jsem se k tomu experimentu zavázal prohlášením do novin, teď už si dám pozor!" Místa mezi výstupy tak vyplnil jiný nápad: řízná polka od podlahy, již pouštěl DJ barman. První část večeru obstaralo mluvené slovo. Jako vždy zahájily básně nestora-komety poetické scény Jany Rychetské. Poté přednesl Aleš Misař výňatek z rozsáhlé skladby "Hodina v Hostinci Na Léthé" a neopomněl publikum varovat, že ukázka bude "dlouhá a náročná." Dobře věděl, pro na závěr pro odlehčení přidává "Hymnu správných mužů" vybavenou refrénem "Auta, sex a hospoda." Nováčkem Zrcadlení byl mladý prozaik Jiří Zradička z Kovanska, vzal s sebou dvě kratší povídky. Mě osobně více zaujala ta druhá, kde zdravou dávkou sebeironie líčí návštěvu aquaparku z pohledu obézního plavce (i skokana).
Za vrchol první půle lze považovat tři rázovité povídky Víti Karáska přednesené se šťastným úsměvem a hlasem úžasně přiléhajícím k povaze textu. Jeho povídky jsou skvosty už jen tím, že jsou. Chybí jim pointy, jsou to spíše nenucené črty vykouzlené prostým jazykem bez zbytečných piercingů, mnoho jim dodává autorův šarm. Ideální na autorská čtení!
Po přestávce se předvedli na Zrcadlení už osvědčení zpěvačka a zpěvák Pavlína Šímová a Jakub Kaniak, ten se doprovodil na kytaru v písni "Let It Be" od Beatles a nemohla chybět nádherná "Nádherná" od Pavla Nováka. Zazněly i muzikálové melodie v duetu. Připomínám, že to bylo vše odlehčováno dechovkovou polkou. Kytaru zvolil i Tomáš Fürbacher se svým zpracováním písně z muzikálu "Krysař" a jednoho vlastního kousku. Navíc divákům nabídl ještě jednu perlu mluveného slova, báseň "Bagrofil" o nezdolné touze po žlutých, silných strojích s radlicí lesklou jako "hladina písáku v Kostomlátkách." Tento příměr má ambice stát se legendární hláškou, kterému porozumí jen zasvěcení patrioti.
Zrcadlení tentokrát nebylo vyprodáno; lidem se nechtělo utéct před sluncem, které se za současného klimatu stává klenotem. Přesto mohou být pořadatelé spokojeni, scénář nikde nepřetékal do nudy, nepraskal ve švech účinkujícími, vše plynulo rychle a svižně. Zkrátka příjemný poetický večer pro ty, kdo se pro verše, víno, zpěv vzdali večerní procházky.
-am-

ZRCADLENÍ DUŠÍ: 12. února 2010

Prolog
Nejmenovaná nymburská herna, kde točí svijanské pivo přivítala vzácnou návštěvu. Sešli se tam Wethes, alkoholik a p. učitel, aby vytvořili program na únorové zrcadlení duší, které bude opět věnováno Svatému Valentýnovi. Zatímco výše uvedení pánové předkládali návrhy, vybírali interpety a besedovali (alkoholik pil), Lukáš Kadava o své vlastní vůli vytvořil plakát.

Reserve ze Svijan
plakát - zrcadlení duší 12. února 2009 článek v Nymburském deníku ohlas v Nymburském deníku ÚČINKOVALI:
Jana Rychetská
Aleš Misař
Jiří Červák
Tomáš Fürbacher
Jiří Vetešník
Alaf (nu-folková skupina)

Produkce: Pavel Dovičín



Zrcadlení Valentýnské a téměř automatizované
Aleš Misař
Byl to prozřetelný krok přesunout Zrcadlení na pátek, vzhledem k akcím, jež mohou následovat po jeho skončení. Když jsme u těch změn: Duchovní otec Miky Mejstřík opustil tvůrčí skupinu a ponechal loď napospas nezkušeným následovníkům. Ti se nezalekli návalu zodpovědnosti a v pátek 12. února 2010 uspořádali Valentýnský díl. A co ukázalo Zrcadlo nymburské bohémy po čtyřech měsících spánku přeleštěné? Tyto účinkující zjevy:
Hned na začátku se vynořil vskutku zjev a největší šok pro publikum: Automatický moderátor. Jelikož lidský Jiří Vetešník si večer nechtěl namáhat hlasivky, přenechal moderování červené krabici s namalovanou tváří. Červený krabičák byl riskantní tah a málem se nevyplatil, zastínil totiž ostatní účinkující a v závěru sklidil největší ovace i salvy smíchu. Další pochmurný důkaz toho, jak technické vymoženosti námi samými vymyšlené pohlcují lidský prvek. Ve výsledku si však automat všichni zamilovali a dost možná si ho vyžádají i na příště. (Snad v jiném barevném vyvedení).
Pořad odstartoval křest nové básnické knížky stálice Jany Rychetské, kterého se ujali čtyři kmotři z řad účinkujících. Prostředkem polití byl dětský šampus. Kniha nese název "Úsměv Mony Lisy" a byla týž večer k prodeji i s možností autogramu naší "Komety". Usměvavá Jana přečetla několik ukázek, kterými nám zapálila lýtka a navnadila nás na Valentýna.
Poté auto-moderátor zahrčel a zpomalené robotickým hlasem vyvolal Aleše Misaře. Podobně jako v listopadu předestřel publiku své do básní zavité minipříběhy, některé se skrytou skandální pointou, jak zdůraznil. A tak nechyběla báseň sloužící jako terapie proti arachnofobii či jedna o strýčkovi odsouzeném za zneužívání čtrnáctileté, která ho přesto miluje. Mříž katru je nerozdělí!
Dále robot vyvolal Tomáše Fürbachera, který prokázal svou zálibu v Švejkovi a přednesl zpaměti úryvek z Haškova románu. Potom vzal kytaru a sám se doprovodil k písni s anglickým textem, o níž soudím, že to bude hit, pokud ji nahraje s kapelou. Básnickou třešničkou byla "Balada o hampejzu" od francouzského proklatce F. Villona. Tomáš ji podal s nečekanou něhou a zároveň světáckým nadhledem, proto zaúčinkovala.
Opustili jsme hanbinec a krabice zahrkala jméno Jiří Červák. Ten nezklamal a počastoval nás šťouchanci básnického ostrovtipu. Mezi nimi vysypal hlášku večera, znějící ve smyslu: Sto dvacet úhozů za minutu, jež sekretářka za totáče dosáhla se šéfem v posteli.
Závěr první půle a mluveného slova obstaral Jiří Vetešník poučnou přednáškou o historickém původu postavy Sv. Valentýna, při níž obětavý patron svatých několikrát přišel o hlavu. Více jsme se o Valentýna neotřeli.
Po zasloužené přestávce robotik uvedl hudební číslo večera. Skupinu či spíše duo ALAF z Nového Bydžova. Byla to jejich premiéra na Zrcadlení a podotýkám, že jí už bylo třeba. Na plakátu byli označeni jako nu-folk, na webu se vystihují pojmem "elektropsychedelika". Hrají ve střídmém dvoučlenném obsazení Michal Pavelka -kytara+zpěv a Lukáš Kadava - basa. Éterický zvuk obohacují efekty a smyčkami, vytvářejí tak meditační atmosféru, ve které se daří doznívajícím slovům básníků. Příjemný dojezd pořadu a po právu vytleskaný přídavek ze strany publika! Doplňme, že basák Lukáš Kadava byl tvůrcem plakátu na toto Zrcadlení.
Nakonec si automatický moderátor už jen odkašlal a popřál nám dobrou noc. A jelikož byla noc páteční, myslel tím jistě, abychom ji dobře zapili. Mnozí uposlechli tuto skrytou výzvu rozptýlili se do příhodných podniků. Ještě předtím - jak to chodí na maškarním - odkryl nám Jiří Vetešník totožnost auto-moderátora. Za neskromně rudou červenou krabicí se krčil obyčejný nevinný "repráček"! Nevíme, zda se ta věcička ukáže v dubnovém vydání Zrcadla, když už byla prozrazena, hlavně věříme, že se ukážou diváci. U nich nemáme žádné záruky, nejsou totiž automatizováni. Říkám si - naštěstí!

plakát - zrcadlení duší 24. listopadu 2009 BIOGRAF PANÍ LOTY: 11. prosince 2009



Premiéra nového básnického pásma Aleše Misaře.
Vystoupí: Aleš Misař, Radek Šimák, Pavel Douděra, Miky Mejstřík, Jiří Vetešník a skupina Alaf.






ZRCADLENÍ DUŠÍ: 24. listopadu 2009
plakát - zrcadlení duší 24. listopadu 2009
ÚČINKOVALI:

Jan Chvojka - klavír
Sylva Triantafillou - povídka
Jakub Kaniak - zpěv
Pavlína Šímová - zpěv
Mirek Ropek - klauniáda
Pavel Douděra - recitace vlastní tvorby
Tomáš Fürbacher - zpěv a ukázka ze Švejka
Duté zrcadlo - Miky Mejstřík a Jiří Vetešník
David Šitavanc - kytara a zpěv
Jiří Červák - recitace vlastní tvorby
Aleš Misař - recitace vlastní tvorby
Strejda Dutch - host z Holandska, Daniel Bartoš a Jiří Vetešník
Miky Mejstřík a Habakuk - pořad pro děti

fotogalerie


PATŘÍME NOCI: 25. září 2009
plakát - Patřím noci 25. září 2009
Křest třetí básnické sbírky Aleše Misaře a zároveň křest jejího zvukového sourozence.

Hudební hosté: Jan Chvojka - klavír, Matěj Sýkora - klavír, JAJ TRIO (Jiří Chvojka, Adam Misař, Jiří Vetešník)
Dále zazněly vybrané verše ze sbírky v autorově podání, ukázka z poeticko-hudebního pásma Titán a povídky Aloise Bedřicha.
Akce proběhla v obřadní síni MěKS, Palackého třída 499, Nymburk.




ZRCADLENÍ DUŠÍ: 8. září 2009
plakát - zrcadlení duší 8. září 2009
ÚČINKOVALI:

Aleš Misař - Pán strop (účinkují: M. Mejstřík, M. Kubát, J. Vetešník)
Jana Rychetská - recitace
Tomáš Fürbacher - Andrzej Pilipiuk: Jakub Vandrovec
Jakub Kaniak - zpěv
Vít Špinka - ukázka připravované divadelní hry
Sylva Triantafillou - povídka
Milan Hanuš - kytara, zpěv a recitace
Diskuzní klub "Duté zrcadlo" - Jiří Vetešník a Miky Mejstřík







ZRCADLENÍ DUŠÍ: 23. června 2009

zrcadlení duší 23. června 2009 ÚČINKOVALI:
Jana Rychetská (recitace básní Marie Kopecké), Aleš Misař, Milan Hanuš Zdeněk Havlas, Petr Binič Kurtiš, Jakub Kaniak, David Štavanc, Jiří Chvojka, Eva Přibilová a Sylva Triantafillou (A. Strindberg: Ta silnější) Jaroslav Hašek - Dobrý voják Švejk (Milan Kubát, Radek Šimák, Jiří Vetešník), Bohumil Hrabal - Slavnosti sněženek (Vít Špinka, Jana Štychová, Jiří Vetešník)
plakát - zrcadlení duší 23. června 2009

ZRCADLENÍ DUŠÍ: 21. dubna 2009

plakát - zrcadlení duší 21. dubna 2009



ÚČINKOVALI:
skupina Ravanello (Tomáš Fürbacher, Míra Novák, Tomáš Vydra, Jiří Chvojka, David Kořen), Jana Rychetská, Jakub Kaniak, vystoupení žáků a učitelů ZUŠ Nymburk (Josef Koláčný, Tereza Podnecká, Marie Bláhová, Štěpánka Škochová), Eva Přibilová a Sylva Triantafillou (A. Strindberg: Ta silnější), Eva Hrubá, scénka "Šuriken" (Tomáš Fürbacher, Pavel a Michal Dovičínovi), David Šitavanc, Aleš Misař, Jiří Červák



ZRCADLENÍ DUŠÍ: 17. března 2009

ÚČINKOVALI:
Radim Keith, Jana Rychetská, Romana Obická, Aleš Misař, Dana Vaníčková a Milan Kubát (recitace básní A. Misaře), Lukáš Paclt, Miky Mejstřík, Jan Chvojka, Jiří Chvojka (četba povídky Pavly Ryndové), Milan Hanuš, Karel Veselý, Jakub Kaniak, Moliére: Lakomec (Miky Mejstřík, Tomáš Fürbacher, Klára Fürbacherová), ukázka ze hry "S čerty nejsou žerty" (členové Divadla hudby)

ZRCADLENÍ DUŠÍ: 20. ledna 2009

plakát PAM PAM show 20. ledna 2009

ÚČINKOVALI:
Aleš Misař, Jana Rychetská, Vít Špinka, Tři Piči, filmy z produkce PAM PAM show za rok 2008 - Biomechanický hovado, Bezdomovci 2. díl, Taliban, Hurá film a další.








ZRCADLENÍ DUŠÍ: 11. listopadu 2008

ÚČINKOVALI:
Lážo Plážo

ZRCADLENÍ DUŠÍ: 20. května 2008

ÚČINKOVALI:
ukázka ze hry "Krásná je Neapol" (členové Divadla hudby), Lážo Plážo, Milan Hanuš, Šárka Mokrá, Milan Kubát, Jana Rychetská Aleš Misař, Jitka Svobodová Fabiánová

ZRCADLENÍ DUŠÍ: 4. prosince 2007

ÚČINKOVALI:
Lážo plážo, Šárka Mokrá, Aleš Misař, Jiří Chvojka, Jana Rychetská

ZRCADLENÍ DUŠÍ: 17. dubna 2007

ÚČINKOVALI:
Radim Keith, Blázinec v prvním poschodí (Vítek Špinka, Miloš Kubík, Petra Štychová), Daniel Čihula, Jaroslav Šturma, Aleš Misař, Jiří Červák, Ravanello, A. Misař: Svatební košile v novém kabátě (Jana Šturmová, Miky Mejstřík, Jana Rychetská), Jana Rychetská, Interview Leoše Mareše a Karla Gotta po 50. letech (Miky Mejstřík, Martin Daněk), Surikhata trio

SLOVA NA STRUNÁCH: 6. února 2007

plakát - slova na strunách 6. února 2007 Slova na strunách kontra svatý Valentýn
„Víte, kdo jsem?“ – „Ne!“ – „Svatý Valentýn“ – „No a!“ už samotný text z plakátů naznačil, že se na únorových Slovech nechystáme Svatého Valentýna nějakým způsobem velebit a do nebe vynášet. Jeho mysteriózní a z dějepisného hlediska záhadnou postavu jsme nechali procházet napříč scénářem a každý účinkující dostal příležitost na něj střelit šíp humoru od jemně laskavého až po drsně sarkastický. V druhém plánu se možná spíše jednalo o zlehčování sv. Valentýna ne jako skutečné osoby, ale jako svátku po něm pojmenovaném a k nám ze zámoří dovezeném. A když se jsme se netrefovali do Valentýna, mluvilo se o lásce, a když ne o lásce, pak alespoň o sexu.

Pořad načala a i v dalších místech provázela příjemná hudba barokního ražení v podání Vítka Andršta (příčná flétna), kterému se na místě spoluhráče střídali (klasická kytara) a (elektrická kytara). Hudba chvílemi komorní, chvílemi jižansky temperamentní nás dobře naladila do poetična. Ale začalo se prozaicky dvěma povídkami Jana Řehounka, který na Slova (Zrcadlení) zavítal po dvou letech. Jan Řehounek nás v nenásilném, humorném tónu poučil o rizicích užívání Salicylu na dezinfekci pohlavního orgánu. V druhém kousku nás provedl po osudu smolného panice, který svou velkou příležitost v nevěstinci propil, místo aby ji využil ke ztrátě svého nedostatku… O lásce pokračovala dvěma básněmi zcela ve zvykle moudrém a laskavém podání Jana Rychetská. Poté nás překvapil Jarda Šturma, tentokrát ne výzvou k zakoupení medvídka mývala, ale řadou šťavnatých aforismů na téma láska duševní i tělesná. Skromné publikum se pod jeho hlasovými kadencemi začalo dostávat do varu. Škoda jen, že jsem si v té rychlopalbě nestíhal zapisovat. Za všechny alespoň jedno moudro, přibližně takto znějící: „Jestliže láska prochází žaludkem, je jasné, kde musí skončit…“ (Náhodou se stejný motiv vynořil o něco později ve fejetonu Hanky Janouškové). Po Jardovi Šturmovi nastoupil k mikrofonu Aleš Misař a hned na úvod nás upozornil, že „se servírkami si nedá pokoj“ a uvedl svou nejnovější báseň o servírkách. Další lehce dovádivé číslo se soustředilo na opěvání dívčích nohou, které ale v rozuzlení proklínal za to, že mu jeho modlu nakonec odnesou. Následovala přestávka a po ní se na scénu Panoramy po dlouhé tvůrčí odmlce vrátil Jiří Červák. Svěřil se, že své nejnovější verše psal ještě toho dne ve vlaku při návratu ze zkoušky. To poukázalo na jeho oblíbenou tvůrčí metodu – své verše, jakmile mu přilétnou na mysl, si nejraději zapisuje do oblíbených bločků. Jde o kratší básně vybavené šikovnou pointou často vtipnou, ale nebrání se ani zadumané lyrice. Tentokrát však nabídl bystrý postřeh ve smyslu: „uviděl jsem Yoko – to je ono!“ Na závěr ohlásil objev nového žánru. Ve svém „loutkovém comicsu“ nám zevrubnými rýmy popsal souboj pozoruhodně personifikovaných svátků sv. Valentýna a Prvního Máje. Hádejte, kdo zvítězil. A poté se svou kontroverzní scénkou Vnukovo nečekané zasnoubení vtrhává na scénu trojlístek Jana Rychetská (Babička), Jiří Vetešník (Jaroušek – její vnuk) a Aleš Misař (Patrik-jeho snoubenec). Jak napovídá rozložení postav, probíráme problematiku registrovaného partnerství, jež se má uskutečnit navzdory babiččině poněkud zatvrdlým pohledům na mravní stránku věci. Její neoblomnost nakonec milenci řeší útěkem ke sv. Valentýnovi. Vlnu pohoršení sugestivně vyvolanou závěrečným odsuzujícím monologem babičky uklidňuje elegantní Hanka Janoušková svým fejetonem o kosmetice a přirozené kráse. Vzápětí se ke slovu dostává i poděbradská výprava, jmenovitě dvě dívčí recitátorské naděje---. Obě potěšily uši i duši příjemným a na první poslech pečlivě připraveným přednesem básní od Jiřího Davida. Poslední recitační počin znamenal výstup Jany Šturmové, která přišla s básní neznámého francouzského trubadúra nesoucí se v duchu celého pořadu na laškovnou erotickou notu. Téměř dvouhodinový program završuje výstup s živým sv. Valentýnem. Miky Mejstřík se tu objevil ve zcela nové kreaci. Sv. Valentýna ztělesnil jako shrbeného dojiče koz oděného v bílém přehozu. Svou přidušenou hlasovou dikcí připomínal legendární výstupy z poděbradské inscenace Nejkrásnější války. Nápadité a neotřelé pojetí kozy předvedl Jiří Vetešník. Pro svou animální roli zůstával v civilním obleku a kozu připomínal jen tím, že si na krk zavěsil gumovou rukavici naplněnou mlékem. Po patřičném propíchnutí cecků špendlíkem už mohl Miky dojit. Ještě podotkněme, že všechny výstupy uváděl uvolněně nenuceným způsobem Jiří Vetešník. Ten si v roli moderátora navíc počínal osvětově, neboť nám postupně vyjevil tři varianty historického původu a osudu sv. Valentýna.

Po skončení Slov jsem se pokusil ulovit nějaké kritické soudy z řad publika. Zdařily se alespoň dva - první jednostranný: „To, jak Veteš uvádí, je prostě světový… Je to v p--- Já jsem se prostě od začátku do konce bavil!“ svěřil se například divák od zadního stolu. O něco pestřejší názory vyjádřila jedna z divaček od prostředního stolu: „Pěkné byly básničky toho černovlasého chlapce (Jiřího Červáka, pozn.red.), jak tam měl ´Yoko, to je ono´, to mělo vtip. Potom se mi líbil Řehounek, jak četl ty povídky, sice sprosté, ale měly svou úroveň. Líbila se mi hudba, ta k tomu patřila. Líbil se mi i Šturma, i když to bylo místy až dost peprné, ale ještě to bylo tak vtipně řečené, že se to dalo snést a k Valentýnovi se to hodilo. Co se mi nelíbilo, byla ta scénka s Miky Mejstříkem s těma kozičkama, začalo to slibně, ale pointa se ztratila a tam to vyznělo hrozně hluše.“

Na konec všeho ale přispěchám se svým usmiřujícím závěrem: Ať už na naše hlavy dopadne chvála nebo kritika, mnohdy ostřejší než naše vtipy na sv.Valentýna, považuji rozhodně za malý zázrak, že se ještě drží v prostoru Panoramy básnické pořady tohoto druhu, a že se přese všechny přízemnější starosti daří pravidelně zlákávat poeticky naladěné duše pod skleněnou pyramidu.

ÚČINKOVALI:
Jan Řehounek, Miky Mejstřík, Jaroslav Šturma, Aleš Misař, Jana Rychetská, Hana Janoušková, Jiří Červák, Milan Kočí, Jiří Vetešník, Dvakrát ve dvou (Andršt, Škochová, Kopecký)

SLOVA NA STRUNÁCH: 21. února 2006

ÚČINKOVALI:
Prodaná nevěsta (žáci gymnázia Nymburk), Jiří Červák, Jan Neruda: O třech kolech - Hana Janoušková, A. Misař: Svatební košile v novém kabátě (Miky Mejstřík, Hana Janoušková, Jiří Vetešník), Miky Mejstřík, Pavel Dovičín, Jana Rychetská, Jaroslav Kříž, Václav Janeček, Surikhata trio

XIV. ZRCADLENÍ DUŠÍ: 22. června 2005

plakát - zrcadlení duší 22. června 2005




ÚČINKOVALI:
Jana Rychetská, Jiří Chvojka, Výtvarná dílna Trauške, Svoboda - Vetešník jazz duo, Jiří Červák, Petr Čech (recitace básní Pavla Dovičína), A. Misař - Přestřelka v obrazárně (Šárka Mokrá, Míra Novák, Alena Bondarczuková)




XIII. MAGICKÉ ZRCADLENÍ: 26. dubna 2005

ÚČINKOVALI:
Lážo plážo, Aleš Misař, Šárka Čiperová

XII. ZRCADLENÍ DUŠÍ: někdy kolem Valentýna 2005

Zrcadlení duší č.12 jsme záměrně uspořádali v nebezpečné blízkosti svátku sv. Valentýna a žádný div, že jsme vybrali témata jako vystřižená z dámského časopisu: Láska šťastná, láska zklamaná, rozchody, návraty a útěchy. Nejotřelejší téma umělecké tvorby, ale jak praví Shakespeare v jednom ze sonetů: "Tak jako slunce vychází vždy znova / má slova lásky stará jsou i nová". Proto se nebylo třeba za věčný námět lásky ostýchat. Je pravdou, že jsme zažili již lepší, jadrnější Zrcadlení. Toto poslední nám zkritizovali i číšníci, pozorující vše po očku ze své nezaměnitelné pozice za barem. Také se málem přihodilo, že počet účinkujících převýšil počet diváků. Žalostný pohled na dno pokladny o tom věrně vypovídal. Ale obsah poetických vystoupení byl sám o sobě hodnotný a tentokrát s sebou přinesl i trochu životních moudrosti, i když to bylo na úkor situačního humoru.

Protože, jak známo, každá mince má dvě strany, nehodlali jsme lásku vyjevit jednostranně jako absolutní dobro. Tomuto povzbudivému optimismu jsme věnovali první, něžnou část, zatímco ta druhá, drsná část, pojednávala o stinných stránkách. V jaké části večera se nacházíme, měla za úkol oznamovat jediná přítomná dekorace - velké srdce z kartonu - z jedné strany sytě červené a z druhé úplně černé. Vím, že kdokoli s obřím srdcem zkoušel manipulovat, strašlivě se ušpinil zrovna od té černé barvy, a incident musel řešit okamžitým odchodem k umyvadlu.

Přestože pořad jsme přichystali poměrně rychle po lednovém Zrcadlení, podařilo se opět poskládat nabitý program v klasickém složení poeticko-sešlostního sboru a se skupinkou hostů z Poděbrad. Večer uváděl jasným hlasem Jiří "Caiman" Najman, nezvykle navlečený do jásavě bílé košile (pozor - jsme v optimistické části pořadu). Stejnou bílou zvolila i Šárka Čiperová. Hudební vložku obstaral Jirka Chvojka s klavírními improvizacemi, kterými si u diváků stejně jako v lednu vydobyl zasloužené uznání.

Tím hudebním "překvapením z Drahelic", o kterém poněkud záhadně informovaly plakáty, nebyl nikdo jiný než Jiří "Wethes" Vetešník. Ten ovšem přišel s tzv. "překvapením v překvapení". Když měl totiž po dvou kytarových skladbách poslední výstup, nesáhl do strun, ale stiskl spoušť magnetofonu!!! Stali jsme se svědky opravdového šoku. Z Wethese se stal DJ Wethes. Panoramou se snad poprvé v její historii znělo disko (techno?) a Wethes do toho přidával kytarové vyhrávky. Své výhružky tedy splnil do písmene. Ačkoli podle posledních ohlasů měli diváci sto chutí DJe vypískat, musíme ocenit odvahu tohoto kousku.

Aleš Misař dodal na toto Zrcadlení pásmo básní mapujících "historii jednoho vztahu" od úplného začátku naivních představ až po trpký, ale nevyhnutelný rozchod. Shodou okolností ta dívka, která mu stála v myšlenkách inspiračním modelem, toho dne slavila narozeniny. Pěkný dárek, Aleši! Není nutné dodávat, že sérii jsme rozdělili do obou částí podle toho, jestli to ve vztahu ještě klapalo nebo už to nabralo sestupnou tendenci. Recitace se dobře zhostili Jitka Fabiánová, Jiří "Caiman", Mirek Novák a autor sám. Báseň Rozchod, ne náhodou zařazená na konec pořadu, byla vlastně duetem pro muže a ženu. A tak se spolu fiktivně museli rozejít Mirek Novák a Jitka Fabiánová. Posledně jmenovaná dáma přednesla sama ještě dvě básně: klasickou Píseň o lásce od Ščipačeva (vídáme ji často na svatebních oznámeních) a také vlastní dílko, které napsala v jejích 17 letech, a snad i proto do valentýnského Zrcadlení pěkně zapadlo. Poděbradský Zdeněk Havlas přinesl říznou, skotačivou báseň na téma nevěra od Heinricha Heineho. To byl, myslím, první osvěživý moment večera. Básně o lásce a Valentýnu přichystala i Jana Rychetská, která se od jistých dob účastní poctivě každého dílu Zrcadlení. Sličné dámy z poděbradského spolku Jiří - Helena Lišková nám lahodným ženským hlasem přednesla známé chvalozpěvy na lásku z Šalamounovy Písně písní. Jolana Fraňková přesvědčivě vychválila lásku prostřednictvím Ovidia.

Jestliže první část působila trochu monotónně, v té druhé přišly výstupy, které zaútočily na divákovu ospalost. A tak přišel Jiří "Caiman" s Ovidiovou básní "Neschopen." Ti zkušenější už tuší, že "Caiman" vnesl na Zrcadlení problém mužské impotence. A hle! Jak zvláště dámská sekce publika zpozorněla. Potom si recitační premiéru na dlaždicích, které znamenají Panoramu, zkusili hned dva účinkující. Nejprve Tomáš Vydra s dvěma básněmi od Pavla Dovičína (dvě klíčová slova druhé básně: "Rande" a "nepřišla" dávají tušit proč byl Pavlův střízlivý pohled na lásku zařazen až po přestávce). Poté si svoje krátké a úderné verše zarecitoval Jiří Červák. U té údernosti ještě zůstaneme - protože v jedné Jiřího básni došlo na krev. Prozradím jen dvě klíčová slova té drsné říkačky: Hlava a žehlička. Myslíte, že to k sobě patří? Inu, druhá polovina pořadu se nebyly pro slabé srdce! V živější druhé části Šárka Čiperová, obdařená novou přezdívkou "optimistka v černém", předvedla derniéru svého nejúspěšnějšího výstupu - Zpěv staré zbrojířky od Francoise Villona. V této roli exceluje, prožívá ji dokonale, a když mluví o intimní "zahrádce", mužská část publika neví, jestli se smát, nebo se červenat. Nebo obojí. Šárka se zkrátka zasloužila o další vrchol poetické sešlosti.

Úplně poslední báseň Zrcadlení "Útěcha", měla po černé smršti v druhé části nechat divákům alespoň jiskru naděje, že jsme blahodárnou tvář lásky ještě neodepsali. Doufáme, že diváci na oplátku neodepíší náš pořad. Pohled na prořídlé stoly je přeci jen demotivující. Možná naše kmenové fanoušky zaskočila skutečnost, že jsme jej výjimečně přesunuli na středu (v úterý se hrál v Hálkově divadle Strakonický dudák a několik účinkujících by tak bylo ze Zrcadlení vyřazeno). Předpokládám, že v příštích měsících zůstaneme věrni úterkům. Takže, přijďte, abyste o něco nepřišli. Březen laškujícího jara se blíží a pozor! Za humny čekají také čarodějky!

XI. ZRCADLENÍ DUŠÍ: 25. ledna 2005

Jedenácté pokračování poetické sešlosti bylo zároveň prvním po novém roce. Přestože povánoční únava mohla ještě na kdekoho působit, sešla se 25.ledna 2005 večer v Panoramě poměrně hojná návštěva. Její tvrdé jádro tvořil tradiční okruh „věrných“ zrcadlistů. Do návštěvního rekordu z Magického zrcadlení však scházelo hodně. Ani vybrané vstupné neprobořilo dno měšce. Doba dojemného Santa Clause pominula a nynější vyvolavač finančního soucitu byl krajně nedisciplinovaný; zdržoval se u svého stolečku jen zřídka, odbíhal fotografovat, a tak mnoho lidí ani neměl kdo psychologicky pohnout k odhození zátěže drobných mincí.

Program byl úhledně rozdělen na dvě části. Ta první – dramaturgicky umírněnější – měla být jakousi poctou Jiřímu Teperovi, známému nymburskému básníkovi, novináři a autorovi divadelních her. Poezie Jiřího Tepera se v loňském roce na Zrcadlení pro někoho možná překvapivě vůbec neobjevila, ačkoli je to kovaný básník a patří mezi ve svém oboru nejznámější literáty na Nymbursku. Sám Jiří se na Zrcadlení poprvé jako návštěvník objevil teprve v listopadu. V lednovém Zrcadlení tedy konečně zaznělo i něco z jeho díla.

Oficiální roli uvaděčky na sebe vzala recitátorka se sametovým hlasem Alena Bondarczuková. Zahájení obstaral ve svém výřečném stylu Jarda Šturma s monologem Brouka pytlíka ze stejnojmenné Teperovy hry. Hned poté nás osvěžil zpěvu Šárky Fidrantové, která zpívala árii z další Teperovy pohádky Čert a Káča. Následně poprvé zazněl klavír. Jeho klávesy rozehrál Radim Keith a nabídl nám dvě písně: Alenku nazpívanou „českým Elvisem“ Karlem Zichem a jednu vlastní skladbu. Potom se na řadu dostaly básně Jiřího Tepera. Jeho poezie představuje křehkou lyriku, připomínající v mnohém Jaroslava Seiferta. Ne náhodou tomuto klasikovi z největších Jiří Teper jednu z básní věnoval. Pět žen, kterým byla recitace svěřena, si s verši poradilo velmi dobře. Jsouce samy obdařeny citem a něhou, byly Alena Bondarczuková, Nataša Doležalová, Šárka Čiperová, Jitka Fabiánová a Hana Janoušková tou správnou volbou pro něžnou poezii. Vystoupení působilo uceleně, i proto, že bylo předtím několikrát pečlivě nazkoušeno. I pohybová spolupráce čtyř protagonistek probíhala hladce. Jejich přednes dokázal neustále držet pozornost diváků na špičkách, dokud nedozněl poslední a tím neskončila i první část.

Po přestávce se výstupy nesly na skotačivé vlně rozverností, jako by účinkující chtěli vyvážit uhlazenou první část. Miky označil účinkující ve druhé polovině za „mladou gardu“. Že se bude brnkat na humornou strnu, naznačil již Jan Řehounek, který opět potvrdil, že jeho fejetony nezklamou. Tentokrát přečetl dva a zvláště ten o sraze abiturientů po třiceti letech slavil úspěch. Asi nezapomeneme na těžkotonážní paní, která si do mohutného poprsí cpala hlavu nešťastného hrdiny, neboť se mylně domnívala, že je to její bývalý spolužák z obchodní akademie. Když výbuchy smíchu – nikoli bez obtíží – vyhasly, sedl si ke klavíru student Ježkovy konzervatoře Jiří Chvojka a zahrál svoje improvizace. Málokdo ovšem tušil, že nehraje nacvičenou skladbu! Všem přítomným divákům prozradila pravdu až o něco později Alena Bondarczuková. Doslova bylo cítit, jak na Jiřího Chvojku prošuměly mezi stoly pochvalné ohlasy. Ale sotva hudba dozněla, hned se pozornost diváka upjala na poezii: na řadě byl přednes veršů pro Zrcadlení nově objeveného básníka Jiřího Červáka. Recitace se zhostila trojice Šárka Čiperová, Jiří „Caiman“ Najman a Michal Mašata. Co předvádělo toto trio při recitaci, se vymykalo poklidnému tempu Teperových veršů. Básně Jiřího Červáka jsou totiž vesměs laděné šprýmovně a tak přímo svádějí k nevšednímu dramatickému ztvárnění. Michal Mašata po přečtení svého partu vždy nonšalantně odhodil papírek s textem. Jiří Caiman se nechal strhnout k nebývalé hypertenzi hlasu a Šárka Čiperová se nechala Michalem Mašatou strhnout k násilné scénce zobrazující zaškrcení nevinné panny. Všichni tři se přednášením upřímně bavili a na takové číslo byla radost pohledět. Důležité ale je, že se vtipnou náladu podařilo rozhodit i do řad diváků. Zejména Michal Mašata byl k neudržení. V závěrečném čísle mu spolu s Caimanem ještě byla svěřena recitace nových básní Aleše Misaře. Věděl jsem, proč Michalovi dát do rukou ty nůžky. Při básni Kadeřnice nás začal obskakovat, jako bychom opravdu byli někde v salonu krásy. Caimanovi v jednu chvíli dokonce hrozilo dočisté odstranění vlasů. Diváci jen tajili dech, k čemu se střihoruký Michal odhodlá. Nečekaná dramatická vložka se z publika vracela mnoha úsměvy, škoda jen, že herecká improvizace odváděla pozornost od skvěle přednášejícího Caimana. Úlet s nůžkami se poté stal u jedné skupinky přihlížejících předmětem vášnivých debat. V básní Ňadrná píseň (pomsta jejím ňadrům) Michal po krátké době ani nemusel oprašovat umění přednesu a s přehledem se zhostil nečekaně erotické výpovědi Aleše Misaře. Poslední verš „snad se básník dostatečně vyňádřil“ dokonce kdosi z publika kvitoval hlubokým povzdechem.

Decentnější humor s příměsí zdravé sebeironie přinesla Jana Rychetská, kterou bychom pomalu mohli označit za mistryni převleků. Tentokrát vystoupila jako Sherlock Holmes v ženském provedení a i s nezbytnou lupou se vydala hledat „ztracený čas.“

Další hudbu obstaral Tomáš Březina s kytarou. U první písně nezapomněl zdůraznit, že k ní text dodala Jitka Fabiánová. U poslední písně pro změnu pustil k vodě kytaru a přesedl k ležatým strunám klavíru. Na úplný závěr se diváci opět mohli těšit na Jiřího Chvojku a jeho virtuózní hříčky. To už sám Jiří ale od klavíru prohlásil volnou zábavu a jedenácté Zrcadlení tak bylo oficiálně ukončené. Společnost se počala pomalu rozpouštět. Buď domů, nebo v alkoholu. Každý podle své chuti. Jen si přejeme, aby zůstala chuť navštívit další Zrcadlení. Chystá se zvláštní zamilovaný díl a přijde také další „magické“. Jestli však dojde i na upalování čarodějnic v zrcadle, si budete muset chvíli počkat.

X. ZRCADLENÍ DUŠÍ: 21. prosince 2004

Poslední Zrcadlení v roce 2004 přineslo vysokou diváckou účast. Snad se chtěli přišedší dobře naladit před nadcházejícími svátky? Kdo ví… Na každý pád návštěvníky neodradila ani výdělečná aktivita Mikyho Mejstříka, který v převlečení za Mikuláše vítal právě příchozí hosty halasným zvoněním a naléhavou prosbou o dobrovolný příspěvek „pro umělce“. Mikyho dobrý tah s převlekem mohutně zapůsobil, protože výdělek byl na naše poměry astronomický. Diváci však museli uznat, že se jim dobrovolně odevzdané peníze mnohokráte vrátily v podání naší tradiční umělecké sešlosti.

Večer se opět skládal, jak jinak, z vystoupení recitačních a hudebních. Znovu jsme měli příležitost tleskat skupině Fossa Temporalis a obdivovat zpěv Hany Pokorné. Kromě písní známých z minulého Zrcadlení skupina přidala pár nových kousků. Zcela novým fenoménem byla kapela s ležérním jménem Lážo Plážo. Vyznačovala se poetickými texty a velmi náladovým a jemným stylem, který zrcadlil duše jedna radost. Než se dostanu ke Crossbandu, zmíním se o recitační a dramatické náplni pořadu: V první části se nejvíce objevovala dílka Aleše Misaře. Nejprve dvě básně: Jedna absolutně vánoční nesla jméno Advent a přednášel ji Mirek Novák, který se tak pokusil učinit zpaměti, ale pro příště by se rovnou radši držet papíru. Druhá báseň se nepodobala ničemu, co zde filozof těžké váhy dosud představil. Jen prozradím, že báseň Požírači růží z náměstí je vlastně jakousi zveršovanou reportáží o jednom rozdováděném nočním návratu z Panoramy. Upozornění: Já jsem růže nepožíral, ale byl jsem nestranný pozorovatel! Prazvláštní báseň hrající na začátku s košatými významy slova „sní“ suverénně přednesl Tomáš Březina. Ten samý muž poté přečetl svoji krátkou vánoční povídku a Panorama se začala řehtat. Jsem rád, že ji smích nepřešel ani po uvedení dalšího opusu Aleše Misaře. Tentokráte vyzkoušel úplně nový žánr – drama (spíše dramátko). Kolegové mi při zkoušce tvrdili, že se jedná o absurdní drama. Doufal jsem, že se lidé budou smát alespoň té absurditě, protože kdyby se nesmáli, bylo by to dramátko užitečné nanejvýš někomu k pohřbu.

Hříčka pojednávala o čtyřech osobách a jednom Měsíci. Víla, Honza, Klaun a Inženýr společně pozorují měnící se fáze luny a přidávají svoje komentáře. Každý spatřuje v Měsíci to, co je pro něj příznačné. Víla zpovědnici romantiků, Honza lívanec (později koblihu), Klaun domov svého bláznovství a Inženýr výzvu pro technický pokrok. Jak se ukáže, vědcův záměr byl přemluvit ostatní, aby se zúčastnili jeho vesmírného programu v roli kosmonautů. Zjistí však postupně, že nehledá mezi těmi pravými.

Obecenstvo do smíchu ponoukal zvláště Jiří Vetešník a jeho Honza. Petr Čech omráčil přítomné skutečným klaunským oblekem a inženýr Michala Mašaty byl opravdovým racionalistou s geometricky úsečným hlasem. Víla Jitky Fabiánové splnila přesně to, co se od víly čeká: něžný projev jako stvořený pro verše o luně. Autor, kromě toho, že hru uvedl a zakončil, měl na starosti technickou obsluhu vystřiženého modelu Měsíce. To však nebyla nejvhodnější volba. Dispraktický veršotepec buď přišel pozdě nebo špatně upevnil bílý půlkruh na černé podloží. Největší slabina výstupu tedy spočívala v choreografii.

Zato rekvizity Divadelní společnosti bří Vetešníků byly dokonalé: Dva věšáky a improvizovaný přehoz poskytly vynikající jeviště loutkovému divadlu. To tu ještě nebylo! Obecenstvo okamžitě zpozornělo. Bratři Vetešníkové s připravenými loutkami inscenovali hříčku o pouti tří králů za spasitelem. Celý příběh byl pojat se značnou nadsázkou, takže se do něj vešlo mnoho humoru. Tak například jsme se dozvěděli, že Melichar byl vyslán do Betléma již dvacetkrát a zatím vždycky bezúspěšně. Sál pod skleněnou pyramidou se neslýchaně rozřehtal. Zvláště komická byla scéna, kdy tři králové našli Mesiáše, a jak děcko přirozeně řvalo (v pozadí daboval vysokým hláskem Ondřej Vetešník), zpíval do toho Jiří a Jan Vetešník spolu s Víťou Karáskem vznešenou koledu Štědrej večer. Pro větší dramatičnost nechali autoři v závěru všechny tři krále postupně vymřít; na výjev, kdy je jeden z nich zbaven hlavičky (chudák loutka) se jen tak nezapomíná.

Z recitačních výstupů podniků nelze zapomenout na Janu Rychetskou, která se nám představila jako „stará kometa“ (byla v tom sebereflexe?) a ve stříbřitém oděvu se zlatým chvostem o té kometě zaveršovala. Paní Rychetská prokázala, že se jí jemná sebeironie v básních vůbec nepříčí. A diváci to vřele přijímají. Došlo i na báseň Pavla Dovičína, který svými verši zaznamenal neblahé gastronomické zkušenosti s bramborovým salátem. Tuto nikoli ojedinělou zkušenost s vánočním pokrmem nám procítěně i s příslušnými gesty a typickým hlubokým hlasem naservíroval Jiří Najman. Ze souboru divadla Hálek dorazil také Miroslav Fišer, který přečetl další z nestárnoucích povídek Šimka a Grossmana. Závěr večera byla opravdová lahůdka a ne nadarmo byl tento bod jmenován jako bonus. Přišel totiž Crossband, skupina, která umí zvedat ze židlí. Ve složení Jarda kříž – kytara, Standa Kříž – baskytara, Michal Walter – 2.kytara a Vítek Blažek – bicí) nenechali Panoramu v klidu. Mnoho hostů dorazilo jen kvůli nim. Oproti jejich minulému vystoupení jsme měli možnost slyšet i dosud na Zrcadlení neslyšené skladby. Skleněná pyramida se otřásala a obyvatelé penzionu docházela trpělivost – takový to byl nářez. Na naléhavá přání z publika řízná kapela přihodila do kotle ještě tři přídavky. Crossband skončil právě ve chvíli, kdy si dolů šla na rámus postěžovat první důchodkyně. Měla k tomu pádný důvod, protože mít pokoj přímo nad sálem, kde koncertuje Crossband, to žádný pokoj nezaručuje.

Jubilejní Zrcadlení duší bylo příjemný podnik také proto, že nám nymburští milovníci kultury věnovali tak početnou přízeň. Za to bych zde vyjádřil poděkování. O finanční charitě pro Miky-mikuláše ani nemluvím. A jak to bude v lednu, v čase povánočního zapomnění, až se budeme zrcadlit na ledu? Uvidíme. Doufejme ale, že naši věrní diváci nezamrznou doma.

IX. ZRCADLENÍ DUŠÍ: 16. listopadu 2004

plakát - zrcadlení duší 16. listopadu 2004 Účinkující si nenechali vzít náladu k výstupu tím, že oproti minulému „magickému“ zrcadlení řady publika drasticky prořídly. A byl to právě Jan Řehounek, kdo po tradičním úvodu Petra Čecha zahájil poněkud komorní sešlost četbou dvou kapitol ze své nejnovější vzpomínkové knihy „Než malej Ventil dostal rozum“. Dvě povídky připomínající slohem legendárního Šimka a Grossmana naladily nepočetné přítomné tím správným směrem. Nesmíme zapomenout, že průvodcem večera byl tentokráte proslulý Noční milenec Jiří „Caiman“ Najman. O hudební doprovod se postarala teprve nedávno vzniklá skupina Fossa Temporalis (Jiří „Wethes“ Vetešník-el. kytara, Jan Vetešník-bubínek, Petr Svoboda-baskytara) která nás potěšila sadou tří písní na pomezí blues a šansonu. Vynikající hlas zpěvačky Hany Pokorné zaručil vysokou úroveň vystoupení. O něco později se však velké chvíle dočkal i populární „Veteš“. Ale nepředbíhejme a věnujme zmínku rodinnému podniku otec-syn; Jiří Chvojka (starší), učitel na nymburské ZUŠ, mistrně zahrál několik klasických skladeb pro kytaru a Jiří Chvojka (syn), student Ježkovy konzervatoře, se svého otce pokusil virtuózní hrou na klavír ještě předstihnout. Ale zda se mu to povedlo, ponecháme na soudu diváků.

Přestože košatost programu byla oslabena nepřítomností hostů z Poděbrad, velká dávka básnické tvorby nás neminula. Opět nechyběla Jana Rychetská se souborem vtipných veršíčků – tentokrát sáhla po starších klenotech ze své první sbírky. Vždy svěží Jitka Fabiánová osobitě přednesla neméně svěží dílko Pavla Dovičína se jménem „Beznaděj“, které podle ověřených zdrojů vzniklo až předešlé noci (tedy těsně před zrcadlem). Autor veršů však beznaději zjevně nepropadl, protože stále sršel úsměvy. Svoji genetickou hereckou předurčenost předvedla herecká rodina Šturmů. Jaroslav vsadil na osvědčenou kvalitu a opět s neutuchajícím nasazením na nás vyrukoval s úryvkem z Hrabalových Postřižin o medvídku mývalovi a nudě. Syn Martin, kterého jsem měl tu čest vidět poprvé, přednesl báseň Jacquesa Préverta „Květinářství“. Prévertovy nezaměnitelné verše podepřené inteligentním humorem zaujaly i hosta ze Sadské, Jiřího Jeníka, který zvolil báseň o lásce a psovi – opravdu nevšední přirovnání pro lásku! Když dorecitoval, odvážil se, zjevně roztřesen, přednést i jeden vlastní básnický pokus – a vůbec nebyl marný. Dále jsme mohli slyšet členy souboru Vojan z Libice nad Cidlinou. Nespoutaný bohém Michal Mašata, uvedený jako „lamač dívčích srdcí z Poděbrad“, nechal vyniknout hlavně své herecké přednosti, které tradičně vyvolaly v hledišti záchvaty smíchu. Zato jeho kolega Ondřej Růžička se plně soustředil na přednes dvou nejnovějších niterných básní Aleše Misaře „Samotář“ a „Kde má básník svoje místo“.

Skutečný vrchol Zrcadlení však na své zrcadlo teprve čekal a až v druhé části pořadu jej měl na svědomí všestranný umělec „Veteš“. Nejprve všem vyrazil dech, když zpoza paravánů vyšel v takovém převleku, jaký by od něj nikdo ze známých nečekal – v trenkoslipech a svůdně rozepjatém županu – měl to být jako důchodce, který moc nedbá na podomáckou eleganci. Již toto entrée spustilo salvu smíchu. A Veteš nás už nenechal vydechnout. Sedl k psacímu stroji a fiktivnímu příteli se jal popisovat dojmy z fiktivní návštěvy fiktivního klubu a následných požitků z nabízených erotických služeb. A nyní si představte, co z toho takový důchodce mohl mít! Panorama se otřásala smíchem stupně 6.9 Richterovy škály, a snad se radostně chvělo i srdce režiséra Miky Mejstříka, který Vetešovi pro úspěšný výstup poskytl scénář. Na závěr se Veteš musel bleskurychle obléknout do civilu, protože program uzavírala opět skupina Fossa Temporalis. O jejím úspěchu svědčí i to, že ji diváci odmítli opustit scénu bez přídavku. Bylo to důstojné završení devátého Zrcadlení, které dokázalo i přes nízkou návštěvu rozbouřit a téměř i rozbořit sál pod skleněnou pyramidou.

VI. ZRCADLENÍ DUŠÍ: 20. července 2004

Tématem šestého „Zrcadlení duší“ byla železnice, léto, výlety a rozpustilost. Jízdu prázdninovou lokálkou započal Radim Keith s již pravidelnými proslovy o tom, jak své písně psal narychlo a jak včera flámoval. Vskutku originální šansoniér připravuje na září letošního roku vydání několika svých písní a rozhodně se máme na co těšit! Poté vystoupil Jiří Najman, ten zarecitoval básně Aleše Misaře a pro pobavení představil žargon železničářů. Brejloun. Sergej. Žargon železničářský. Příjemným překvapením byl výstup Blanky Fišerové, její otec Mirek Fišer pobavil diváky četbou převeselé povídky o jednom velmi nemotorném mladíkovi. Básně z dílny Jiřího Suchého zarecitovali Petra Štychová, Petr Bartoš, Víťa Karásek a Jitka Fabiánová. Výstup dvorního herce společnosti PAM PAM Víti Karáska byl neuvěřitelný, interpret si při svém výkonu vypomáhal sympatickou nesmělostí a hadicí od vysavače. Jsem král ropuch a bradavic – lahůdka. Jednotlivé herecké výstupy oddělovala hudba bratří Křížů, kteří se společně představili nymburským divákům po dvouleté odmlce. Dva roky oběma hráčům neuškodili a jejich písně krásně zapadaly do atmosféry podvečera. Diváky mírně vystrašil poděbradský neurvalec Michal Mašata, ten přečetl básně Jiřího Dědečka, se kterými se prý ztotožnil. Jednu svou a dvě básně od Aleše Misaře zarecitoval muž se zvonivým hlasem Petr Pištěk. Zůstaňme ještě u Aleše Misaře, ten získal od Středočeského kraje grant na vydání své básnické sbírky a na příštím Zrcadlení duší bude slavnostně pokřtěna. Nutno dodat, že sbírka vyjde v nákladu pěti set kusů a k dostání bude určitě ve všech nymburských knihkupectvích, doufejme. V tom železničním shonu nesmíme ještě zapomenou na výstupy Šárky Čiperové (Villon), Jaroslava Šturmy (Hrabal – Postřižiny) a Jiřího Najmana (Moliére – Lakomec). Nyní se na chvíli vrátíme ještě k železnici, lví podíl na celkové atmosféře mají Martin Poborský a František Mečíř. Ti připravili výstavu fotografií, časopisů a modelů s železniční tématikou, původně měla být po skončení sešlosti demontována, ale vše dopadlo jinak. Hostitel a moderátor večera Petr Čech nabídl prostory restaurace Panorama na dalších čtrnáct dní.

VI. ZRCADLENÍ DUŠÍ: 25. května 2004

plakát - zrcadlení duší 25. května 2004